DIE OR PIE

25. srpna 2012 v 10:03




Svět se nám jako smysl i určenost zjevuje znameními.

Jen jsem přišel včera podle slibu pod dálniční most před lesem Grabinou, jen jsem švihnul světelným mečem exkalibrem koupeným hodinu před polednem za 50 korun u Vietnamců na Hlavní, ihned se mi jako každému správnému lancelotovi objevil můj příští úkol, bojovat se smrtí, tedy se Smrtí, jak jsem zjistil až později odpoledne, když jsem si polední fotografie prohlížel v noťasu.

[24.08.2012, 18:42]
Nevedlo se mi
dnes. Siluet zakletých
osob kolem les.

Pod dálniční most jsem došel až nějakou chvíli po onom denně dopoledne opakovaném dvouhodinovém výseku času, kdy světelná čára dělívá paprskem temnou prostoru, dostavil jsem se na mi určené místo sice pozdě, abych mohl míněné jako souboj dvou různě světelných existencí nafotografovat, přesto jsem byl tu, tu, tady, v poledním čase té hodiny, v níž podle dávné temné tradice obživují přístrachy.

DIE

Zemřeš, dali mi vědět jejich vari, pomni před prachem popela, ještě se snaž nebýt mrtvý, jak jsou již zaživa ti všichni tobě okolo.
Dovolili mi spatřit (byť v případě přeludů by mělo znít dovolily), napsáno dokonce písmeny, mé mysli sice ne přímo na místě, ale zprostředkovaně, vzkazem, až když jsem při zpracovávání fotografie na něj v grafickém programu s plnou pozorností výtvarného cíle zaostřil.
Totéž mi bylo nabídnuto vidět již před nějakým časem, neboť mi již bylo dříve přes objektiv nikona vzkázáno, čára světelného znamení mě již tehdy k jejich vzkazu přiváděla - jenomže já nebyl připraven, potřebně tedy i vybaven, abych si mohl vůbec všimnout, přisvojit si jako mi určené; a pak ještě přečísti.
Ti mrtví mí současníci všedně okolo jsou zbaveni schopnosti číst jenom jim určené dílčí vzkazy. Jež mohou mít rozličné chvíle, i podoby. Jsou mrtví, neboť žijí mimo území magie.
Kterákoli věta běžného novinového článku, potřebně však povšimnuta, je magickým vzkazem.
Jakož obdobně i zcela zběžný pohled na cokoli.
Dokonce slovem, znamení, nazývá takové jen adresátům viděné koincidální okolnosti v ději jistého filmu sama Meg.
Osloven, já jsem vstoupil. Veden dokonce situaci i sobě směšným umělohmotným mečem, pouhou rekvizitou míněnou ke zcela jinému účelu. Ale bez ní, takového paběrku, nemít ho, by se bylo nestalo.


Mnou povšimnuta předešlými činnostmi, máme tu tedy dvě sobě vzhledem hodně podobná slova: DIE, tedy vyzvání, že zemřu, a potom PIE,v nejširším významu KOLÁČ, jehož tématu jako pamlsku pro Meg jsem se v posledních pár dnech jakousi řízenou náhodou věnoval - a v dějích zapisovaných zcela zbytných událostí postupně jdoucícho času zcela přirozeně přešel od jednoho tématu k jinému.


Jako zkušenost bylo předchozí pečení příležitost jedinečně skvělá, nevadí, pokud se Meg nikdy nedostaví - z nás dvou aspoň já budu připraven. Stejně jako mě nemrzí, že ohlašované zdobení také nijak valně nedopadlo, namísto slibovaných polev pečlivě vykalibrovaných chutí a všelikých navazujících ingrediencí vše bylo mnou jednotvárně polito jakýmsi umělohmotně fialově zbarveným pudingem zakoupeným v konzumu, divadelní manžel Vávra by se při tomto pohledu nachystané vražedkyně Maryši zajisté ptal, zdali ne snad u žida.
Vše se snahou ozdobující pravidelnosti posypáno kolečky nakrájeného banánu, když více jsem již na stále ještě aktuální poštovské adrese k přízdobě neměl.
Navíc, co ještě v první chvíli nějak vypadalo a drželo jakýstakýs tvar, a vzbuzovalo alespoň ve mně šmak, za ty tři minuty, nežli jsem se připravil nafotografovat, se slilo do podoby jakéhosi podmořského hlavonožce, slizovité chobotnice například, a nebo pro ten lesk na površích banánových skrojků mi připomnělo mrtvá hlemýždí těla vyhnívající mi posud na balkóně v jejich ulitách.
To se ví, kdyby někdy příště Meg Ryan přislíbila se dostavit, to se ví, to by teda, panečku, byla jo o řády jiná sháňka, třeba hned ten talíř ne tak staromládenecky otřískaný; jakož i mnohá jiná vnější paráda!


V poslední dnešní větě pouze zmíním, že nevím, čím je dáno, že tam, kde jiní vidívají cosi věcného, mi ze stejného pohledu, a namísto třeba zákusků a dortů, se zjevují před myslí jen samé abstrakce.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 VZ VZ | E-mail | 29. srpna 2012 v 13:15 | Reagovat

Poslední obrázek není vskutku nic pěkného- to už není ani magie.... snad si to ani Meg nezaslouží :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama