NA MALOMĚSTĚ MŮŽE MÍT JEDEN ZÁŽITKŮ PLNO, DOJDE I NA FANTASY...

24. srpna 2012 v 10:15



Mohla byste mi říct, jak dlouho se peče vánoční cukroví?
Ale tady jste přece na nádraží. My jen vlaky.
Ale jste snad informace. Máte to tady přece napsáno.
Jak které. Tak pětadvacet minut zhruba. Jestli vás to neurazí, doneste mi potom ochutnat.


S detailem jak z kteréhosi obrazů lidových malířů z rodu Hánů, činných v uherskohradišťském okolí na konci předminulého století, se vracím nazpátek ke včerejšímu těstu, když jsem je měl ve vykrájených kusech úhledně rozprostřené po plechu - ale do trouby ještě stále nedal, cink, cink, je po přestávce, začínám.



Velkým písmenem M, dávná staletí slavně velebenou literou budiž tvoje jméno oslaveno, tentokrát ne, Maria, snad vše příští dobře k našemu společnému prospěchu dopadne, šups s pekáčem do trouby, stáhnul plamen v troubě na nejmenší a už jsem se hnal do kiosku těch v dnešním úvodu předehraných nádražních informací, když budovu nádraží mám stát velmi výhodně a pohodlně přes jednu ulici hned za rohem.
Po určené době, když mezitím jsem třikrát do trouby nahlédnul a plech pokaždé předkem za zadek obrátil, na mne čekalo výsledné překvapením tušené sice, mnou předpokládané víceméně v takové vítězné podobě, přesto jsem byl nadšen a sám se sebou spokojen: předpoklady svého ještě nekonečně vzdáleného cíle jsem výsledkem prvního pokusu nezklamal.


Kdybych býval byl těsto před pečením pomazal kterousi vaječnou emulsí, nehleděl bych teď na povrch poněkud zabledlý - ale co, vždyť se přece jedná jen o pouhý korpus určený k pozdějšímu zdobení; a upřímně, ono ani galerijní výsledné konceptuální dílo nemusí být pohledné.
Okusil jsem pouze jeden malý kousek, hmm, Meginy rty voněly a chutnaly, třebaže trošinku moučné, zřejmě tím zpráškovaným čokoládovým pudingem vsypaným hned na začátku, stydět se však nemám za co, už jsem nabíral a skládal deset kousků dalších rtů na táceček z bílého polystyrénu, abych je roznesl po okolí ochutnat.
Třebas hned do patra veřejné knihovny sídlící opodál mé poštovské adresy, za dalším nejbližším rohem, jiným však nežli ono vzpomenuté nádraží.
A s obdarováním pamlsky přikazovoval jsou každé z respondentek zde i o kus dál, aby mi ihned nazpátek podaly mailem zprávu, nakolik si jako zkušené kuchařinky pochutnaly, a proč ne, na vzorku, jenž zrovna dojedly.

> Datum: 23.08.2012 09:55
> Předmět: Sušenky
>
Tak Vám sděluji svůj názor! Sušenky nejsou špatné, jenom moc tvrdé - asi by to chtělo kypřicí prášek nebo jedlou sodu nebo ony za pár dni samy změknou :)).
VK


> Datum: 23.08.2012 10:04
> Předmět: pokračování
>
Dorka říká že jsou málo sladké:) Jana doufá, že změknou, tvar mají dobrý, chuť taky.
VK

> Datum: 23.08.2012 10:42
> Předmět: Re: Kde mám kritiku těsta? Sem s ník, prosím! L.
>
Připomíná mi to cukroví, které pekla moje maminka a jmenovalo se to anýzky. Byl tam anýz,
jinak je třeba to asi nechat rozležet, tvar je krásný, Hodně pekařsko - cukrářských úspěchů,Kar


> Předmět: Re: Tady už je fotka, kde je toho těsta kritika? Re: Cukroví -- už se
> do toho dávám -- prosím, čekám na zprávu...
> Datum: 23.8.2012 11:50:21
> ----------------------------------------
> Jsem tam přímo hrozná :-)
> Nestíhám, dnes chodí docela hodně lidí...
> Těsto, no řekla bych, že mu chybí chuť, která zmírní silnou chuť perníku, toho
> je tam moc....
> navíc vůbec není sladké, a to perník má být... Trochu i planý.. Ale zas, bude
> chutnat jinak,
> až se rozleží...
> Ale na chlapa, dobrý :-) !

Včera, zahlcen kvůli Meg snahou na blozích, teprve až málem k páté odpolední, a to jsem s pečením začínal ráno dlouho před osmou(!!!), jsem vyrazil na zdejší maloměsto. Nikoli snad, abych oslavoval svůj výkon nebo si za něj nechal tleskati - můj cíl i tentokrát byl zcela nenápadný, vnějškově stejně prostý jako všechna moje prozatímní snaha vůči Meg. Proto neudiví, že jsem navštívil hračkářství za pouhými dvěma rohy od mé adresy, jak i o kus dál již vůči mým spádům osvědčený vietnamský krámek, v něm jsem onehdy přišel k její paruce.
V hračkařství mi hovorná prodavačka jeden žádaný exemplář předložila, u Vietnamců po dotazu majitel nabídnul, že žádané na zítřek opatří v několika kusech, abych si velikost zbraně a barvu jí vydávaného světla mohl vybrat.

Laser sword!!!

Meč Excalibur!!!

Znám za zdejším maloměstem prostředí podobné vnitřnostem španělské jeskyně Altamira, kde jsou na zdech ty známé obrázky prehistorických zvířat, začátek vší výtvarné kultury. Viděl jsem kdysi dokumentární film o paprsku světla v prehistorické svatyni, který protne tmu uvnitř jeskyně a objeví se jen jednou za rok přesně v den slunovratu. Zprostředkovaně se na internetu setkávám s magickými pseudoprostředími příběhů fantasy připomínajícími pradávná pohanství.

Jako bych byl jedním z předurčených rytířů kulatého stolu, začnu bojovat obrazci světla meče s temnotami v prospěch Meg. Třebas mi bezděčné světelné magické smyčky uspíší v kterési jedné chvíli mé čekání.
Mohu si takovou snahu dovolit, na dané místo občas pěšky, později na kole, je mi teprve pětašedesát let.

Od včerejška posílen nadto vypečeným znakem jejího jména M, které připraven jsem zítra k její slávě do pohledové vnějšnosti erbu mého zdobiti.
Po pozření snad porozumím jiné, zatím jen tušené, řeči, snad dopříště již prozřu v jiném jazyku - jak stává se občas po vařeném masu hadím v pohádkách.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 VZ VZ | E-mail | 29. srpna 2012 v 11:52 | Reagovat

Pusinky do pusinky jsou nápadem i vzhledem skvělé (chuťově nevím).
Velké "M" je skvělé odvahou pekaře,ovšem do pusinky se nevejde - jaký ho postihl osud? Visí nad postelí či pluje přes oceán?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama