PONĚVADŽ VĚCI ZÁSADNÍ SE DĚJÍ ZROVNA VE CHVÍLÍCH, JEŽ ČLOVĚK JAKO VÝZNAMNÉ NAPROSTO NETUŠÍ.

28. srpna 2012 v 12:15



V noci na pondělí se mi vzkazem na fejsbuku, že si mne řadí mezi přátelé, ozval z Varů Pavel Škapík, aha, kouknul jsem se, již jsem včera psal.
Co ovšem včera nezmínil jsem, neboť i v období naprostého nedostatku rozvíjejících megnautických témat se mi jevilo jako pominutelné kuriozum, bylo ono ihned moje hemžení, v němž jsem na fejsbuk sázel Pavlovi vstříc jakýsi digest, výběr z mé megnautické vizuální tvorby doplňovaný čerstvě vznikajícími čímsi jako aforismy na témata mých megnautických poznámek.
Dneska ráno již hluboko před před šestou jsem na této prezentaci dalším vkládáním pokračoval znovu, netuše, že po snídani dvou druhů pomazánek koupených předtím ve slevě, mě ohromí další dva nápady: když k rozvíjení toho prvního je prostředí fejsbuku, jak jsem si je žánrově stanovil a vedu, naprosto ideální. Prozatím...

VYHLÁSÍM V NĚM KONKURZ, POPŘÍPADĚ KAMEROVÉ ZKOUŠKY, NA FIGURANTKY MEG RYAN.

Což je nápad, který lze postupně pěchovat a plnit až do stádia scénáře (nejméně) dokumentárního filmu, když podle mého vzoru na fejsbuku by každá z adeptek přinesla před kameru cosi jako vlastní megnautický dar, dokonce přímo etudu.
Pokud se Pavlovi tohle téma zalíbí, mohli bychom na něm případně scenáristicky pokračovat spolu.

A ten stejně ohromující nápad druhý?

Jen co jsem před půl devátou ranní uložil na fejsbuk obrázek modré dopravní značky s motivem megnautického znaku, vyrobil jsem ji před pár týdny a v souvislostech nebyl dosud schopen rozvinout, uvědomil jsem si až dnes, že ze znaku lze pokročit ke gestu dlaně levice sevřené v pěst a obklopené s mezerou pravou dlaní zohnutou do parabolického tvaru zrcadlově obráceného C.
Megnautický pozdrav.
Známý jen zasvěcencům.
Jak má být.

Zřejmě začnu používat v civilním životě.

Ale ještě dříve zfotografuji, když jediným modelem, kterého pro tento účel jako možnost mám, je můj jiný spolužák z devítiletky, Petr Janota, jak ho, slepého, povedu před desátou na veřejný internet, a po deseti minutách zase zpět. Na kterémsi místě zdejších ulic ho kýženému gestu naučím, a ve štronzu veškeré jeho mimiky ztuhlé tuhle figuru nafotografuji, neboť i slepci mohou posloužit ke zviditelňovánní dílčích substancialit mého světa.

Ovšem očekávaný Petr Janota se před desátou nedostavil použít zvonek cinkající uvnitř nory s mou adresou. O pár minut nato jsem se mu prozměnu z ulice nedozvonil já.

Cestou nazpátek náměstím jsem umluvil o gesto do objektivu Zdeňka Michálka, synovce jiného mého spolužáka z devítiletky, po pár větách vsedě na lavičce vyhověl.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 VZ VZ | E-mail | 29. srpna 2012 v 10:43 | Reagovat

Za nápad 1 (že by prošlé pomazánky?)
Jako symbolické pozdravení zasvěcenců za bílého dne snad ano.
Pro nezasvěcence, zvláště při stmívání  působí příliš útočně...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama