VRAŽ DO TOHO VYPRÁVĚNÍ VEJCE, JAK STŘEDOVĚCÍ DO MALTY...

23. srpna 2012 v 14:17



[22.08.2012, 18:09]
Zítra mě čeká
pečení - nad pamlsek
pro Meg nic není.


Co jsem do toho těsta kvůli vyzkoušení funkce předvčerejšího vykrajovátka ve tvaru M kromě radostné snahy a jednoho vejce pro adresátku Meg Ryan vmíchal, co všechno jsem do něj ještě, kočičko a pejsku, z puzení pouhé čisté improvizace ještě dal?
Dnešnímu letnímu dnu táhlo na půl osmou ranní a já pokračoval následujícími ingrediencemi:
neváženým půl kilem polohrubé mouky,
sáčkem kakaového pudingu v prášku,
kypřícím práškem do pečiva s perníkovou příchutí,
všechno dobře mezi sebou promíchat, míchy, míchy, lup, aby se mi později nedělaly v těstu jednotvárné pudingové hrudky nebo nakyslá zrna kypřící leda tak k pálení žáhy.
Když bylo lžící smícháno na jednotvárnou směs,
tak tedy to vejce,
vody asi dvě deci,
oleje slunečnicového jak se mi zazdálo.
Už jsem chtěl začít připravené míchat na těsto nerezovou lžící, terou jindy jím moje mnou vyhlášené polívky, tu vzpomenul jsem si na cukr, jenž bych jinak býval byl opomenul, a vsypal tedy navrch hromady dostatečně vyhlížející kupku krystalového.
Sůl nepoužívám roky v rámci prevence bolesti v žilách nohou, takže i Meg nedostane do tepen skrze mne ani špetku NaCl - s ohledem na její do ohavnosti vzhledu rozvinuté křečáky, tolikrát již zachycené na stránkách bulvárů.

Nejdříve lžící v průhledné misce z umělohmotného skla, abych měl přehled o stavu směsi po celou dobu, sebemenší nic mi, tedy mé souběžné vnímavé pozornosti, nesmělo uniknout, Meg má určitě jazyk vyvinutý nejméně na úrovni klokana z pražské ZOO mých klukovských let, který tlačenku nesežral nikdy, ač podávanou v jakékoli sofistikované návnadě.
Za jistým stavem jeho spojenosti jsem pak těsto započal zpravovávat oběma rukama. Žádné místo tam a zase nazpátek jsem při tom hnětení nepominul, občas i pro někoho strava zaslouží si láskyplné masáže.


To je těsto!
To jsou vnady!
Hnětené dlouhé minuty, odevšad, tady!
Cosi tak hnětením propracovaného byste nesehnali v žádné té vaší sámošce, když do vašeho počtu, kteří jste nikdy nic takového nezažili, zahrnuji samozřejmě i Meg, s takovými myšlenkami mačkal jsem celou dobu nadšeně a s plným vědomím taktilnosti, neboť jsem si uvědomoval, že se již pohybuji na samé hranici sochařství.


Na řadu tedy přišla vykrávadla, ovšem ještě předtím, nemaje v mém omezeném kuchyňském fundusu, musel jsem čímsi dostatečným nahradit vál i s ním související váleček.
Když už jsem takto postupoval, tedy dlaněmi improvizovaně roztahoval těsto do stran na desce kuchyňského stolu po podsypané řídké vrstvičce hladké mouky, vybavilo se mi několik scén kteréhosi dokumentaristického záznamu na téma výroby pravých pic. Nikoli, nikoli nějaké to odevzdané povzdechnutí Tě pic..., nýbrž pizz. Pizz jako pizzeria.
Kde kuchaři pekaři picéristé pláty těsta roztahují rukama obdobně mému postupu, a mezitím ty stále tenčící se placky prohazují vzduchem, na to poslední jsem já se svým těstem neměl tu správnou berouskovskou odvahu.

Když jsem na plech opatrně vsunul vzniklé podle šablony vykrojené M a přidal k užitečnému zaplnění pečící plochy pár vytnutých rtů, zbyté okrojky těsta jsem sbalil do nové koule a z ní posléze se stejným soustředěním klouby pěstí a tahy dlaní do stran připravil na stolní desce novou plochu pro další ražbu znaků, znaků, znaků, znaků, matricí secesního vykrajovátka v tvaru rtů.


Ornament, záznam, jako začátek vší výtvarné kultury?
Zobrazení jakési podivné paměti hmoty.
Informel?



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama