CHYBA MÁ BÝT GENIÁLNÍ – JINAK JE JEJÍ ZPLODITEL POUZE GENITÁLNÍ

12. září 2012 v 9:59



> Datum: 11.09.2012 14:02
> Předmět: Re: http://megnautadenik.blog.cz/1209/dilci-pribeh-neexistujiciho-slova-paradictum
>
Zkusila jsem si tedy pohrát "povašom"
- tvar slova může být rozličný provedením , stejně tak i obsahem - co libo komu …


Pokud nazvu přesně situaci a kontext sestavy věcí na obrázku, posunu se k přesnosti ve stanovování operačního území významu slova paradictum, které (třebaže v mnoha účelech již použito) ještě neexistuje.
Původní sřazení tří vlaječek do celku, který původně měl zcela jiný význam nežli jakkoliv prezentovat slovo či význam paradictum, můžeme nazvat aranží, či instalací. Doplňující cedulka do čehosi jako významově jinšího kontextu byla vsunuta dodatečně, a celek jí není tím, co cedulka označuje, třebaže by zněla i čímsi významově/pojmově již zcela neodiskutovalně existujícím - třeba slovem saně, popřípadě řidiči; významově oprávněné bylo by například použití slova spoluorganizátoři nebo organizátoři, v konstelaci takového titulku a konvence tří vlaječek tvořící celek, bychom se dokonce setkali s čímsi žádoucím a označitelným jako wittgensteinovská tautologie.
Případnou takovou významovou shodou titulku a sestavy vlaječek, zdánlivou dvojitostí, by se nejednalo o cosi, jež by kdosi jiný prchle označil za chybu a nazval redundancí, hypetrofií nebo nadbytečně neústrojným zdvojením informace, nýbrž pouze o zpřesnění v určování výsledku onoho pojmenovacího to je to - tedy onoho pojmenování, jež je v tomto součtu (významového vjemu) dvou oddělených věcí významově několikrát(!!!) více nežli samostatné to je to cedulka, nebo to je to 3 konkrétní státní vlaječky.
Takový součin převyšuje součet nevšímající si významů.

Nahraďme tabličku před vlaječkou jinou, třeba s tím slovem saně - co vytvoříme, co vznikne tímto předmětovým (naprosto stejným jak prve) kontextem?
A ve stejném smyslu je tu nadbytečná i ona použitá grafická zdobnost titulku paradiktum, jakási ta jásavá ilustrativnost, tolik však ceněná tuzemci, bilancující důsledek onoho všeobyvatelského nadšení vnějším vizuálním kýčem všech zdejších zpráv, které nenesou, nebo neobsahují v sobě, myšlenku.

KÝČ JE KAMUFLÁŽÍ INTELEKTUÁLNÍ PRÁZDNOTY.

V principu onoho pojmenovacího to je to je grafická konkrétnost a vizuální strohost zásadní, vždyť se jedná o cosi jako katalogizaci, užitkovou kaligrafii dávných lekárenských štítků na lahvičkách, v jejichž použití jejich obsahů je zapovězeno špilbergem se zmýlit, záznam v policejní praxi po celém Mocnářstí přikázaným jednotným kurentem.


Postůj, osobo, posvátná místa jsou tu, kamkoli zde kráčíš - ostrým střihem se nacházíme v galerijním prostředí, kde našemu intelektu je představen, dokonce nastaven, trup mýtické skleněné lodi, uvízlé v ledových pustinách, otázkou je, zdali se opravdu v onom skákavém znění titulku takovýto bludný holanďan jmenuje PaRaD i KtUm, sám bych, naprosto neznalých aktuálních galerijních souvislostí, soudil, řekl, že spíše ne.
Pokud se exponát sám jmenuje již Paradiktum, setkávám se zde zcela neočekávaně a přitom poprvé se zvěcněním slova paradiktum, jakožto zpodobením čehosi (či čímsi) zjevem i smyslem konkrétně existujícího, aha, no ne!, heleďte se, tak to je ono paradiktum - to je to to paradiktum, říká nám v této konstelaci obrázek.
Jenomže on čímsi takovým není, skleněnou představu lodi přízraku jako jeho pojmový i vizuální výtvor nazval jeho původní litevský (či jazykem který) autor určitě zcela jinak, vždyť slovo paradiktum, jako neexistující, nesouvisející s žádným předmětem přece jemu tam kdesi, kam až došel Ubu s vojskem, na mysl přijít nemohlo.

Co není, nemůže být přece myšleno, natož zpodobeno.

Komu všechno tohle snažení s jedním slovem vyřčeným ve snu připadá jako nesmysl či beze smyslu, tak takovému či takové optimisticky kladu na pamětnou: Není to nesmysl, a ani ne smysl, pouze to dosud jako slovo nebo věc není naplněno smyslem; a ten smysl je však zaujatě vyvoláván, jak nějakou strigou nebo šamanem, třeba snahou o zpodobování obrazu tohoto slova, snahou o instalaci jeho co nejvěrnější možné vizuální podoby, jež se mi zatím jeví jako k cíli vedoucí metoda nejsnazší.
Ale mohou být pro zvěcňování neexistence metody jiné, dokonce výtěžnější nežli je prozatím moje, nadarmo ono slovo paradictum před záslovím neobsahuje tu předponu para...

Paraolympiáda. V níž jednonohý skáče do výšky, přes všechny případné námitky o diváckém zneužití pimprlatosti, zkuste si někdo hopsnout stejných jeho dva čtrnáct!



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama