"Já věřím na víly! A jo a jo a jo!"

20. září 2012 v 11:08



a proto žije zavřená v té zavřené knize tlustého svazku encyklopedie s letopočtem 1813 vysázeným starodávným písmem na třetí straně uvnitř, kdyby vám ji ovšem dovolila otevřít.
Ani restaurátoři se nepokoušejí, soudí, že dotyčná bichle má slepeny listy jeden k každému dalšímu vždy celou plochou, prvotní důvod takového výsledku ovšem ani oni, odborníci, neznají.
(Citát z předvčerejší povídačky o víle Paradiktě.)

Nápad se slepenými listy ukrývající vílu je také skvělý. Někdy mi prozradíte, kam chodíte za nápady.
(Citát ze včerejšího mailu stručně hodnotícího předvčerejší povídačku o víle Paradiktě.)

Kdosi soudí, pramen jsem zapomněl, že ke slepení listů staré encyklopedie vzájemně napevno k sobě došlo slzami, které kvůli čemusi víla Paradikta plakala.

Já sám se domnívám, tedy pouze odhaduji, že příčinou je cosi jako lepidlo známé z analogických případů kukel bource morušového nebo kukel jiného hmyzu, které se napevno uzavřou a setrvají tak po několik týdnů, nežli se z nich vyvlékne báječně zbarvený motýl.
Paradictus memorabilis, například. V současné lepidopterologické literatuře zmínky o něm, ani popis, nenajdete, ale divu není, nebyl-li jeho výskyt pozorován už více nežli 100 let.
(Citát z novinového rozhovoru s významným lepidopterologem.)

Paradictus memorabilis. … Paradikta památečná!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Teď se jenom vypravit do zámecké knihovny a někde tam zastrčený dotyčný svazek zakuklené encyklopedie nalézt...
(Citát z deníku pohřešovaného místního skauta.)

Reneho já znám, obšas si k nám dojde koupit lepídlo. No jak říkám na ty jeho modely. Modely čeho prosím vás paní Urbancová, motýlů snad? Kde že! Ten lepil jenom ta jeho letala. Žádné jsem sice neviděla, ale větší prý nežli tááákhle nebyly. Počkete prosím podržte ty ruce. Dobrý. Tak to máme zhruba metr. Na vyšku. A nebo když se na tu dudeme divat zboku o pár čísel, tedy centimetrů, na delku míň. A jak to teda bylo to minulé útery? Uplně kako jindy. Obyčejně. Zase přišel pozdravil to on René pokaždý, jo. A co si koupil, zopakujetemi, jak jste už říkala. Lavičku tákhle velkou támhle univerzalního ředidla za třiačtyřicet korun. Asi chtěl něco rozředit. Nějakou barvu snad třeba. A nebo něco v něčem rozpustit. Tohleto je zrvna na cosi takového moc dobré a zálazniky oblíbené. Kterými zákazniky třeba? Tamhe panem Dostale, někdy to požíva pa Bláha na zahradě pan Kubica taky a třeba tak ten co si na něj zrovna nemužu zaboha vzpomenout, nevíte nahodou? No tak dobře to stačí tpo potom teda ještě doplnime. Ale ani se mu teda klukovi nedivím. Jaká je značka toho rozpoštědla?
(Citát z policejního opisu zvukového záznamu.)

Erik Sýkora, nejlepší kamarád Reného Zapletala mi řekl, že René četl nějakou tlustou knihu o motýlech, kterou si půjčil v horní veřejne knihovna. U divadla. Ta kniha byla starší, formátu A4, obal ztrhaný, tlustá tak na 300 stránek odhaduji s fotografiemi. Barevnými motýlů. A asi tak na 50. straně jak mi odhadoval Erik mezi prsty, tam byl popsan takový jeden zajímavý pokus. Týkal se prý motýlů rodu morpho nebo tak nějak žijících v Jižní Americe. A v té knize bylo prý napsáno, že když se takový motýl strčí třeba do alkoholu nebo čeho nejdříve celý zešedne. Ale když potom zase uschne tak, že se mu vrátí nádherné barvy křídel nazpátek. Jinak opravdu nic. Žádná jiný náš žák
nic bližšího k věci pohřešovaného spolužáka nevěděl.
(Citát z mailu ředitele základní školy odeslaného na dotaz městského oddělení Policie ČR.)

Mám takový dojem, že René, který se motýly nikdy předtím nezabýval, se v nějaké souvislosti s rozpracovaným modelem letadla o motýly zajímat začal, půjčil si kvůli tomu v knihovně odbornou knihu, při jejímž čtení se mu nějakou asociací vybavilo dávné povídání o zámecké víle Paradiktě uvězněné ve skrýši zalepených stránek encyklopedie a rozhodl se pomoci ředidla koupeného v drogérii, jak by učinil každý správný skaut na jeho místě, vysvobodit vílu Paradiktu z jejího čímsi neznámým zabetonovaného bunkru.

Pohřešován je již celý týden, a i když skupiny pátračů již několikrát prošly všechny zámecké místnosti, René ani sebemenší jeho věc nalezeny nebyly. Dokonce se ani nikde uvnitř zámku nezachoval ten tolik typický acetonový pach univerzálního ředidla.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 VZ VZ | E-mail | 20. září 2012 v 11:47 | Reagovat

Žák René neuváženým zacházením s ředidlem sice Paradiktu vysvobodil, ale současně  oba  vysublimovali  tak rychle, že minuli i stav kapalný...
Netřeba je již hledati.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama