KDO JSOU TVÍ VRAHOVÉ, VÍLO PARADIKTO?

21. září 2012 v 11:45



Prvotnější nežli nakreslit či jinak vypodobnit, a přitom zřejmě snadnější, bude tu vílu Paradiktu uvidět v její neviditelnosti zamrzlou v onom tlustém kvádru encyklopedie, která při pohledu zdálky, zdá se, že musí vážit více nežli londýnský cent, pokud si vůbec z vás kdo umí představit tíhu pouťové činky siláka Gustava Frištenského, doporučuji stoleté fotografie, taky jednou v jeho časech na náš knížecí zámek zavítal.
Jenomže kdyby takový jeden tamtu encyklopedii ve tvaru ležatého hranolu vilího věznění kdesi v zámecké knihovně vůbec našel, a ona přitom tu musí být vyložena někde všem pěkně na očích, a při jistém pohledu, pokud by se případný dobrodruh díval z toho jediného patřičného místa, nebo slečna, paní dobrodružka, v tom já rozdílu nečiním, uviděli by z náhla znedání tu stoletou knihu, a teď bedlivě sledujte moji myšlenku, jak kdyby byla letící mol knihomol, poněvadž je pro každé zpodobení víly Paradikty rozhodující - - - kdyby potom celý rozradostněný objevil, nebo nálezkyně, a posléze vzali doposud nezvěstný svazek do ruky, překvapeně by zažili, že jejich nález neváží vlastně nic, jako by kdosi třeba muší tělo po zimě suché našel, jen takovouto schránku, škapulíř, ze které duch, který byl jejím tělem, ze které tedy takový duch masy vnitřní tělesnosti je zcela evidentně pryč.
Duch jako duše, ale ona sama je pro stanovení příštího jména naprosto málo, se latinsky nazývá spiritus, oživující duch víly Paradikty tedy paradiktus, pa ra dik tus, para je ořech, schránka čarodějného tajemství a dictus značí slovo, tedy ještě jednou: paradiktus, abyste věděli, co máte pro příště po celém širokém světě hledat, aby vám jakási víla v každé z vašich knih uvízlá, aby vám jako duše obživla a vzlétla, a v chodbách vašeho mozku, který rovněž vypadá jako ořechové jádro, poletovat začala.
Paradiktus je tedy základem každé vílí veřejné existence, a pro některé okolo je dokonce tak snadný k vyhledání, že se dá i třeba nafotit. A potom, přesně podle toho výsledku, souvisejícího zpodobení, namalovaného, uhněteného, se pozná, kdo z těch kolem nás za cosi stojí, poněvadž jenom ti hodnotní a dobří žijí s vílami zadobře.
Najdi paradiktus, zaznamenej ho obrazem, a bude jasné, že jsi člověkem, a jestli chce kdo číst na podporu tohoto poučení důkaz: v žádném chlévě, jak je svět kulatý a širý, jediné vyobrazení víly nenajdeš.
Já sám jsem pouze dokázal udělal fotografii toho slova samého jako předmětu, co taky není nikterak lehké a žádnému přede mnou se dosud nepovedlo, dal jsem dotyčný obrázek před nějakým časem i sem na blog; ale jako kdybych pověsil na zeď někam před telátka a volky do chlíva.
Snad se kterýsi z nich vzpamatuje a prostřednictvím slova paradiktum, jeho nebo kterési snahou ze zaujetí, víla Paradikta opět, jak tamtem motýl druhu morpho po odpaření lihové směsi, zase zbarevní a v nastalé její pravé barevnosti opět vizuálně ožije.

[21.09.2012, 10:17]
Vrahu vil!!! stíny
nevolají na toho,
kdo s vílami žil.

Proto pro předešle naznačené netečnosti, není už v tomto světě báječných vil, a třeba romantiček, jen účastnice soutěží mokrých triček.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 arnie arnie | 21. září 2012 v 13:35 | Reagovat

http://arnold-hamsternegger.blog.cz/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama