NIC VHODNĚJŠÍHO MĚ JAKO TITULEK NENAPADÁ, TAKŽE: NELZE KOUPIT - PŮJDE UKRÁST

9. září 2012 v 10:11



> Datum: 08.09.2012 20:09
> Předmět: Re:
>
Dobrý večer,
obě slova " zásloví" a "podsloví" si pan Janík vymyslel, a vysvětluje je jako slova za slovem či slova pod slovem.
V žádném slovníku českého jazyka a ani etymologickém uvedena nejsou.
Kniha vyšla v Praze v nakladatelství AKROPOLIS v roce 2010. Na předsádce knihy uvádí:
" Slova jsou základními kameny lidské řeči. Zkoumat je, experimentovat s nimi a hledat, co je nejen v nich, ale i za nimi a kolem, nezajímá jen filology a literáty, ale i zvídavé čtenáře. V této knize najdete literární žánry na slova spíše úsporné, než aby jimi zrovna hýřily. Od ukázněných haiku přes stručné mikrobajky, aktualizované výroky a přísloví, filozofující aforismy až po krátkou prózu o jedné slovní rodině, jejímž společným základem jsou ruce. Vedle slova právě ony jsou druhým rysem, co odlišuje člověka od ostatního živého. Jde o žánry, krátké sice rozsahem, ne však už tak svým obsahem, a vybízejí k přemýšlení."
Taky mívám problémy s telefonováním, protože neslyším volání, jen cítím vibrace. A taky mám raději napsaný text než slovní vyjádření. Pan Janík je t.č. na tzv. letním bytě, ale možná až se vrátí domů, tak Vám dám vědět a mohl by Vám napsat. Píšete nějakou práci?
Hodně jsem uváděla tvorbu pana Janíka i jeho biografii na blogu - http://otavinka.blog.cz
Když si dole napíšete do vyhledávací linky Zdeněk Janík tak je tam plno odkazů. Srdečně zdraví Hana Ševčíková

Ne, paní Ševčíková, nepíšu žádnou práci, tedy ono cosi, co v pojetí zdejších primitivů je vždycky čímsi, co ve výsledku jde vždycky nějak ukrást. Namísto práce tedy pouze letos dělám takovou řadu na sebe volně navazujících blogů, takových reminiscencí na pár vybraných vět Ludwiga Wittgensteina, které se přes moje texty snažím nějak pochopit, když zdejší blbečci s mobili/y, vedeni svobodami rekreativnosti všude kolem nich, již o světě jako onom wittgensteinovském stavu věcí už nechápou vůbec nic. Natož aby se zabývali slovy, jako je třeba ono z á s l o v í , které zas až tak nebude objevem pana Janíka, když jeho výskyt jsem našel na internetu již k roku 1931, vizte, cituji:

(J. H., M. W.) Podle praslovanského a staroslověnského tvaru m'nog- bychom čekali, že předložky, které mívaly na konci nebo, jak se nesprávně říkává, v zásloví jer, budou před slovy mnoho, množství atp. v češtině vokalisovány.

V předešlém případě je za ono zásloví vymezena zadní část slova, čili zásloví je tu daného slova součástí. Součástí, opakuji, aby vyniklo, oč se mi náhle jedná, a co mě jako nezřetelná existence vedlo nějakou dobu při konstituování mé nedávné myšlenky, ve vývoji popisované nejaktuálnějšími blogy.

Slovo nelze jen velmi zjednodušeně považovat za nějakou věc nebo vláček ze zšibovaných vagónků dílčích významů, slovo je nutno chápat jako prostor, napovědělo mi ono moje pohrávání s prostorem prachovnice v blogu minulém, kdy mi připadá, že slovo je cosi jako billboard s významovým prostorem kolem i za.

Mám dojem, že sám Wittgenstein se k takovému čemusi jako slovu jako prostorovosti nikde jasně nevyslovil, takže, jím sice veden, přesto nedokážu posoudit, nakolik je moje tahle dílčí vyjádření rozumné.

Za časů bolševika, které sice pokračují stále, jenomže jinak, by se člověk zeptal v archivu českých slov jazyka českého, jak slovo zásloví tam v čase mají vedeno - za pár dnů by se dozvěděl i s výpisky dílčích výskytů, kdyby totéž zadal do Ústavu pro jazyk český dneska, jenž je veřejnou službou, nazpátek by mu nejdříve přišla faktura na pár stovek, aniž by vůbec hledat začali. Inu, zpoplatnili darebáci, aby se nikdo neptal, aby se ve výsledku psalo, jak se komu zamane, kde účel spočívá v tom, aby se nakonec nikdo z nikým nedomluvil, fasádu má to naše okolí skvělou, svobodnou a demokratickou, jenomže za těmi vnějškově pohlednými průčelími sídlí rekreační otrokářské gulagy.

(Ludwig Wittgenstein sice chodil do obecné školy v Linci do jedné třídy s Adolfem Hitlerem, možná i spolu nějaký čas seděli v lavici, ale takovým náckem jak tady ti ouřadové mi okolo zas až tak nebyl.)

Tak tedy zásloví, dílčí prostor mimo slovo, jak vyplynulo mi, když jsem si onehdy zkoncipoval stejně tak neexistující slovo paradictum a přeložil je (vedem existečním vzorem paradentóza) do češtiny jako ono zásloví.

Celá ta moje wittgensteinovská snaha je odvozena od jeho zápisku o Číňanovi ze 14. roku minulého století, neboť jím snad se začíná celé filozofovo vědomí si jazyka jako světa. Po něm následovala válka, které se plným úsilím zúčastnili všichni tři synové knížete Wittgensteina, otce, jemuž udělil knížecí titul C.K. Mocnář Franz Josef II. Ve stejném smyslu oddanosti lítá dnes britský korunní princ v Afganistánu jako pilot bojového vrtulníku Apache. Synové zdejších místních nácků? Neznám takového jediného, který by se na bojových misích zúčastnil.

I předešlá poznámka je cosi jako exponát zajazyčí, příklad reality světa za kulisami veřejných projevů.
Já však sleduji mezi tamtěmi splašky výskyt motýlích exemplářů psaných jako zásloví.

Zdeňka Velišková, MÝTUS A ČAS VE SKÁCELOVĚ POEZII, www.ucl.cas.cz/slk/data/2007/sbornik/4.pdf , kde celá esej autorky se odvíjí z citátu z knihy Oldřicha Krále, PARABOLY MISTRA ČUANGA, někdy také psaného jako Mistr Zhuang, a my se jím tak setkáváme z dalších z těch wittgensteinovských Číňanů.

"SMYSL SLOV SPOČÍVÁ V JEJICH VÝZNAMU − KDYŽ POCHYTÍŠ VÝZNAM, NA SLOVA ZAPOMEŇ."

Ve starší čínské poezii jsou tyto důležité maximy: 1. slova nikdy nedosáhnou myšlenky, 2. idea leží za slovy. Tím hlavním místem, kde se tedy báseň děje, je oblast zásloví.

To potvrzuje i část čínské básně, která pojednává o vlastnostech básnických:
Tak umět vkročit za obrazy věcí!
Tak umět v kruhu nahmátnouti střed!

Oba verše vyjadřují klíčové principy čínských básní. První svým odkazem na oblast zásloví vyjadřuje princip estetický; druhý obsahuje formuli filozofickou.

V první řadě Skácel používá "přetěhotnělých" metafor, přesněji řečeno sémanticky přetížených slov odkazujících na jinou skutečnost. Ty pak způsobují, že se báseň odehrává v zásloví, odkazují k onomu pomyslnému středu kruhu. V citovaném čtyřverší jím byl právě čas. Dále Skácel svá slova vkládá stejně jako čínští básníci do ticha a v neposlední řadě užívá formu čtyřverší, velmi často užívanou i čínskými básníky.

Čtyřmi citáty z dotyčné eseje byla snad vymezena zase jiná oblast významu onoho slova zásloví (2. idea leží za slovy. Tím hlavním místem, kde se tedy báseň děje, je oblast zásloví.) - a snad i vám, milá paní Ševčíková vyplynulo, kolik různých významů s každým příštím dílčím výskytem onen výraz zásloví může ještě mít, třebaže je doposud oficiálně neveden mezi slovy slovní zásoby jazyka českého.

Debili s mobili jako kolektivum taky nejsou, třebaže jejich rekreačním slizem zcela polepili můj wittgensteinovský svět, blbečci.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Otavinka Otavinka | Web | 9. září 2012 v 12:25 | Reagovat

Velmi, velmi zajímavé. Každopádně to panu Janíkovi vytisknu. Možná by se s Vámi pustil do hovoru daleko šířeji, než jsem to učinila já. Přeji pěknou neděli a jdu se kouknout na Váš blog.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama