KDO TÉMA OTÁZKY ZNAJÍ, VĚDÍ, S ČÍM SI HRAJI.

8. října 2014 v 8:35




Poněvadž nic další sebeméně rozvíjející nevím, nasázel jsem si aspoň před oči na obrazovku znění, abych případným soustavným hleděním na ně, jako na svého druhu mantru, v sobě vevnitř udolal a na venek tak vyvolal vizualizaci jakéhosi pokračování - vždyť v magických praktikách se činívá obdobně.

Rovněž jsem se podíval na internet, co, a v jakých souvislostech, si přávají toutéž větou jiní, jenže jejich poznatky mou představivost nepopohnaly; i odnikud odjinud nezažil jsem žádný nápomocný vliv.

Jenomže věc sama se mezitím dostala do stavu, že pro ni samu začalo být lhostejné, zdali se dotyčná věta vůbec nachází v jakémkoli filmu s hereckou účastí Meg Ryan, když věta je prostě tu jako fakt, a je na mně, abych nějakou vizualizací s ní nějak k dalším jejím významovým smyslům naložil.
Jakož může v jiných jejích smyslech učinit i kdokoli jiný.
V tomto významu kooperability opodstatňuje se tedy účel nabízené nedakonické výstavy.

V tomto smyslu se tedy věta kohosi jiného stala mou a já s jejím původcem, tedy původkyní, s její dílčí částí existence, splynul.

Bezděčně letmým nápadem jako vnuknutím mi byla implantována část jejího vnějšího mediálního stínu, řečeno stručně jistého stavu duše - třebaže ona si za oceánem možná na celou příhodu už ani nevzpomíná, obdobně jako její funkční české double dabérka.
Takhle nahlédnuto, jak dlouho trvá dojem autentického prožitku?


Na cestě v tradici Wittgensteinových řečových her jako převodu výroku z jednoho jazyka do jiného jazyka jsem rovněž nijak zásadně nepopostoupil: třebaže jsem v několika poskakujících verzích vyrobil ilustraci, či návod, dokonce míněnou výzvu: vždyť kolik je tady těch různých cvičenek aerobiku či návštěvnic různých činkáren a běhaček lesoparky.
Co dělají posud, mohli by za pomoci 2 praporků udělat jinak, tedy řečovou hrou zas ještě jiného druhu: naučit se sestavu jednotlivých písmen za sebou jdoucích v původní hereččině větě.
Posléze ji zacvičit na videokameru, nato výsledek umístit na YouTube.

Která nesvede ušít si pouhé 2 práporečky, může je nahradit 2 petlahvemi naplněnými obarvenou vodou. Dávnými spartakiádními kužely. V rukou drženými čepicemi. Maňásky. Jakož i třeba baterkami, při cvičení sestavy za tmy, přes kterou cvičenka sama nechce býti při psaní pohybových písmen viděna.

Zásadní je zde ovšem ono cvičení písmeny v jazyku oficiálního signálního námořního kódu platného ve všech zemích světa - do něj onen pohybový převod věty původně napsané v anglickém jazyce.

Též něco intelektuálního úsudku, stejně jako krapet související legrace pro případnou pravou dámu - pokud ovšem výsledkem mého dnešního psaní na cosi takového zde vůbec narazím…

Má vůbec individuálně lidský smysl za takovýchto zdejších intelektuálních poměrů si cosi v radostných vizualizacích představovat, dokonce něco plánovat?



.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama