MIMOTĚLNÍ DUCH LUDWIGA WITTGENSTEINA – POPIS SETKÁNÍ S TÍMTO PSEUDOHALUCINAČNÍM SPIRITISTUALISTICKÝM FENOMÉNEM.

21. října 2014 v 10:44



Ke své předvčerejší olomoucké zkušenosti tohoto druhu, musím předeslat ještě jednu, obdobnou - která se udála o letošních prázdninách, popisoval jsem ji šířeji v kterémsi mém minulém blogu, takže zde jen citátem:

JAK JSEM SE SETKAL S DUCHEM LUDWIGA WITTGENSTEINA

Včera odpoledne již rvanice mezi zdejšími vrabci nahloučenými na umělohmotné střeše nedakonického perónu dosáhly takové míry, že jsem navážno uvažoval, že si je nafotím.
Koho by však napadlo, že pouze projevují svoje neviditelné instinkty varující je například před nebezpečím, jako třeba ty různé mořské žížaly obdobně jeví nepokoj o hodiny před blížícím se zemětřesením.
Někdy okolo třetí odpolední se na perónu dostavili 2 zaměstnanci úklidové firmy, aby zde, jako na třicátém nádraží jejich trasy tohoto dne, posmetali všechny vajgly a odpadky.
Ráno, při návštěvě onoho redaktora, jsem mu nesvedl vylíčit všechny wittgensteinovské souvislosti a funkce dveřníka - v repertoáru demonstračních případů dílčích aspektů zření.
Vlastně o jedné takovéto zásadní možnosti jsem ani netušil.
Teprve až pírko spadlé na čistě vymetenou plochu pod dveřníkem po kterémsi z dalších vrabčích soubojů mi v pozdním odpoledni ozřejmilo cosi naprosto zásadního pro celou výstavu.
Jako kdyby mi kdosi moji náhlou pozornost napověděl, a já uviděl náhle vytvořenou část úplně toho nejzásadnějšího aristotelského oblouku.

Neboť, jak to píše Sol LeWitt v jedné z jeho vět o konceptuálním umění?

3. IRACIONÁLNÍ NÁZORY VEDOU K NOVÝM ZKUŠENOSTEM.

(Původní roztřepené vrabčí pírko jsem přilepil herkulesem k betonovému schůdku perónu, a kvůli zvizuálnění tohoto zásadního podnětu přelepil k výstavnímu účelu pérem rozměrově třikráte větším.)

Líčení autorského důsledku této letní nedakonické příhody je popisováno v blogu s odkazem http://megnautika.blog.cz/1407/zpravy-z-nedakonicke-vystavy - ovšem mnohem lepší téma rozvíjející metodou, s ohledem na případné čtenáře další, byly by dotazy pod dnešním blogem, na které všechny rád rozvitěji odpovím.
A nyní již k příběhu předvčerejšímu, dopoledně nedělnímu, v městě celém ponořeném do mlhy.
Předešlu, že existuje odkaz https://www.facebook.com/pages/FESTUNG-WITTGENSTEIN/289223677938825 , jenž shrnuje zatímní znalosti o tématu FESTUNG WITTGENSTEIN, čili o trase lomeného podchodu vyraženého pod budovou jezuitského konviktu, kterou Ludwig Wittgenstein navštěvoval na podzim roku 1916, a tak dál, předpokládám, že připomínky své dávné tělesnosti zde zanechal; jakož je zde i stále emanuje, a tak dál.
V souvislosti s důvodem příští nedakonické výstavy, kterým budou nástěnky na téma MEG RYAN__STÍN EXISTENCE, dojel jsem rychlíkem od Krakova (stejně jako tenkrát před stoletím Wittgenstein) s polotovarem mé výstavní nástěnky, abych v prostředí chodby Festungu Wittgenstein nafotografíroval třetí náložku na ni, a ve triádě tak doplnil cosi na onu tautologii, kterou Wittgenstein považoval za jeden ze 2 znaků skutečného myšlení.
Proto mým základním zájmem byla výsledná fotografie, byť s ne zcela tou nejpreciznější kompozici záběru, neboť mým záměrem byla dokumentace.
Takže jsem přinesenou nástěnku postavil na místo, které se mi zdálo mít, i přes mlhu, nejvíce přirozeného světla, tedy vchodu z ulice do nitra chodby, případnou kompoziční výhodou zde byl i sklenutý oblouk jako modelace ploše jednotvárně vyzděného prostoru.

Dvojí peří na dlažbě chodby jsem zjistil až v průběhu fotografování, uvědomil jsem si je a zcela letmo zahrnul do svého dokumentačního vizuálního záměru pro účely výstavní nástěnky.

Proč ovšem se nacházelo zrovna po celé délce pouze ve dvou kusech na místě, které jsem si vybral, jsem nebádal; též jsem hmatem neověřoval, nezkoušel, zdali je přilepené jako součást nějakého zde výstavního objektu.
A i kdyby, proč jej jeho autor či autorka umístili ve tvaru srdce právě sem - to jenom pouze z důvodu více místa v nejširší zde zatáčce?


Je to s tím ptačím peřím letos divné, nikdy jsem si nevšímal - ale letos i mí sousedé (kteří ještě o prázdninách nedokázali zahlédnout málem ani kus) mi teď na podzim zvěstovávají, jaká očividná kvanta dlouhých ptačích pér teď ležívají na ulicích, možná bude letos tuhá zima a pernatci se na ni horentně přepeřují, odpovídávám jim věcně já.
Vždyť v okolní míře všeobecného zdejšího veřejného nerozumu přece nemohu soudit, dokonce (zejména mezi dámami) šířit, že se tu začal zhmotňovat Wittgensteinův psychoastrální zásvětní duch.

Nikoli, nikoli, vždyť zde není ducha, ani dam.




Není zde nikoho, kdy by se přidal, pro účel mnohem ještě lépe: přidala.

Nástěnkou, cvičením s dvojicí praporků standardní abecedy námořního signalizačního kódu, jakýmkoli zájmem, včetně třeba otázky zde pod blogem.

Zdejší domorodci, kteří třeba lední medvědy hájí, s tímtéž nezájmem nechali mezi sebou Ludwiga Witgensteina zemřít, a do toho čehosi jako nirvány jejich obecné mentální spokojenosti spotřebitelů z Lídlu se jakýsi blázen vetne s tím jeho opeřeným duchem, s čímsi jako manifestací vhledu, slyšel kdy cosi takového nějaký rozumný, prosím vás…



.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama