DENÍK 10.

11. prosince 2015 v 13:28



11. 12. 2015

Z naprostého nedostatku mé invence se dnes bude jednat jen o paběrky, též kláskování, po slovácky oběrky - třebaže jsem dneska stál na startu mé běžecké trati na nábřeží ještě za tmy už o půl sedmé.
Zejména proto, abych si otestoval, jak se budou chovat mé plíce při venkovní teplotě o jeden stupeň pod celsiovou nulou.
Ojíněný asfalt pod podrážkami již druhých za půl roku ošoupávaných vietnamských trepek mírně podkluzával, třísla mě při prvních krocích v mých osmašedesáti bolela jako osmašedesátku Jaromíra Jágra, když se má objevit v reprezentaci.
O půl osmé jsem již měl vzdálenost 2 kilometrů v pěti různě rychlých a dlouhých intervalech za sebou, končil jsem jako obvykle asi čtyřicetimetrovým opravdickým sprintem do mírného kopečka.


Inu, kontaktéra Rosťu M. snad ve prospěch dodávek příštích písmenných (či jakých to) podob vesmírných vzkazů snad ukočíruju - mnohem horší je to s potenciálními písmennými příspěvky té paní z Otrokovic, vůči níž projevují mi adresáti toliko agresivně odmítavý nezájem.


Zatímco tohle poučení s odkazem je jedinečně zajímavé, když mám navíc pocit, že v intelektuálně užmouraném č(!)esku nic takového, nebo blízce obdobného, nikdy veřejně nevyšlo.
(A pokud se snad někdo chystá k námitce, že slovo užmouraný se ž ve slovní zásobě češtiny neexistuje, pak tedy: znamená významově v jednom slovu totéž, tedy tentýž stav intelektuální upadlosti ducha, co doposud označovalo, charakterizovalo či vypisovalo párové sousloví ušmouraně ufňukaný.)


Nejdříve uvádím kohosi kačenu pojatou v žánru art brut.

Poté nabádám, že máme před Vánocemi, a po nich že jistě v domácnostech pozůstanou různě tvarované průhledné umělohmotné obaly, jež by bylo lze obdobně vycpat různorodými přírodninami; nebo podobně rozumově vzájemně nesoustavnými materiály.
Třeba zmuchlanými vytrhanými stránkami barevných časopisů, a texty podobného druhu.


To, co na první pohled vypadá obrysy jako školní fyzická mapa Sovětského svazu, nebo dokonce kresba schválně připomenuté rozlítnuté kačeny, je frekvenčním grafem, obrázkem výsledku obsahové analýzy, ilustrací statě eseje, na niž jsem odkazem upozorňoval.

(DUŠEVNÍ) MAPY TEXTŮ.

(Duševní) mapy textů - tak zní název eseje samé.

Pokud uvedený obrázek někomu připomíná výsledek snahy nějakého psychotika, pro jeho čtení příštího textu je to dovednost obzvláště skvělá.

Já jen předešlu, že s tímto prvním pohledem na onu mapu se setkáváme s nabídnutým rozporem mezi čímsi jako stavy pohledovosti a rukopisnosti.

Mezi pohledovostí a rukopisností.

Když to, co je pohledu libé a upoutává ho, není nežli zevním vyjádřením vnitřní písmenné textové struktury.

Zpodobení intelektuálního faktu tomu již roky říkávám.

Co je tu tedy i příští dvojicí obrázků zpodobeno? - jda do postupných detailů vzhledu, kladu takovou otázku všem, které zaujala, ve smyslu libosti, podoba čehosi, co jim není jako věcnost doposud známo.



Mne samotného těší především ony zpodobené dramaturgické oblouky, čáry jako zbylé po krasobruslařích, zde tedy cosi známého již od Aristotela, a v současném domorodém č(!)esku dávno zapomenuté: ona vzájemná spojení vzájemné vztahovosti znění slov i jejich významů.

Předchozích několik vstupních poznámek jen ještě ukončím šokující informací, že onou plochou připomínající školní fyzické mapy Sovětského svazu je topografický výsledek frekvenčního rozboru celého textu Dostojevského ZÁPISKŮ Z PODZEMÍ - přičemž z takto zjištěného pro zdejší domorodce nutně plyne, že autor čehosi tak bláznivého musí být nutně rovněž psychiatricky označený psychotik.


Já, abych, naopak, zvýznamnil zásluhy autora dotyčné eseje (David McClure), vzpomenu, kromě školních též plastických map, i Federica Diaze, který před pár roky intuitivně podnikl obdobné aktivity - převedl do prostorových podob plošnou statistiku četnosti návštěvníků několika vyhlášených světových náměstí.

Touto transpozicí mu vznikly rozevláté objemové objekty dokumentující daná místa v dotyčném čase a ději (opět připomínám aristotelovskou tradici dramaturgie) - v realitě možností prostorových vizualizací v každém noutbuku, spolu s praxí 3D tiskáren, není pro mladé adepty prostorové tvorby autorsky nic už snadnějšího nežli výstava podob objemových rukopisných textů mimo médium dosavadních knih.

Z této příležitosti není výmluvy.

Od této chvíle tedy plyne, že případní básníci mohou psát jejich souverší přímo do podob soch.




.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama