DENÍK 11.

12. prosince 2015 v 11:19



12. 12. 2015

Dneska to zase budou jen pouze piliny - z toho, co jsem zde nařezal minule.

Nejdříve jen taková poznámková anekdota na téma, že všechno významné, s čím se setkáváme, není zprvu nežli tajemstvím - což je taková naším pracujícím lidem zanedbávaná jednotlivost, bez níž ovšem cokoli nemá významu, ač se k nám tulí, či dokonce nás ovládá: jedná se o kýč.


Ke včera poskytnuté informaci o vizuální podobě frekvenčních grafů výskytu těch kterých slov v literárních textech, a jedněch výtvarných realizacích Federica Diaze, doplňuji ukázku jednoho z děl francouzského artbrutisty, který se sám pojmenovává iniciálami nebo zkratkou ACM.
Neboť Diazovo s jeho jsou si na první pohled (bez znalosti příslušného vnitřního tajemství) pouhou jen tvarovou vizuálností velmi podobné.


Ten zase americký artbrutista, který minule svedl vší možným vycpanou slepici, Leo Sewell, umí složit z nalezených předmětů kromě třeba tučňáka i kouli jablka, za níž, jako ideu, by se nemusel stydět žádný klasik americké minimalismu - to kdyby se takový v nějakém záchvatu rozhodl k zobrazivosti.


Tak si tady žiji v poklidu, ale bez opodstatňujících mne výsledků, v intervalu existence mezi 2 jednotlivými ranními běhy - dnes jsem ve lhůtě splnil, zítra okolo 7. ranní vyběhnu po nábřeží kolem řeky Olzy směrem k parku Sikoráku zase.
Před týdnem jsem byl, tak nějak odběhl si vlakem, na artbrutové výstavě v Opavě, v souvislosti s tím, co se pokouším začít myslet, škoda její repertoár k jakémukoli rozvíjejícímu příkladu připomínat…




.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama