DENÍK 17.

18. prosince 2015 v 8:40



18. 12. 2015

Dneska začínám den psaní půlhodinku po čtvrté, na okenní římse mi nahlas krape.
To včera, když jsem už seděl před sedmou v kuchyni na židli a natahoval si na holou řiť tenké letní tepláky, vyhlížeje obdobně oknem do tmy, zdali neprší, tak v tu chvíli mi nebe poslalo překvapení v podobě mraku ve tvaru duckrabbita.
Překvapeně jsem chvíli hleděl a porovnával tvarově zdařilé proporce levé a pravé strany zobrazení, a proto mě až po chvíli napadlo, že bych si takovou nečastou náhodu měl vyfotit.

Když jsem se s nikonem navrátil, wittgensteinovské uskupení už pominulo, též já, jenž používá brýle obojí, na dálku i blížku, při pohledu do hledáčku vůči tmě nesvedl na navazující oblakový motiv zaostřit.

Oddal jsem se náhodě.
Přesto mi tak, pohledem z okna, vznikla fotografie, navíc cosi připomínající tu Niépcovu prvou na dávném začátku, shodou shod rovněž okenní.


V této souvislosti jsem zvědav, jestli nastane dneska jiná prvotní příležitost.
Jestli totiž za dvě hodiny nebude pršet, a já vyrazím na okruh, slíbil mi včera, že se dostaví i on, spolužák od první třídy Lumír, nyní už jen každé ráno mi i témuž okruhu chůzí oddaný pěší pejskař po infarktu, že přinese foťák s bleskem, j-imiž si mě v té tmě při běhu vyfotí.

Zatím však stále venku na parapet krape, jak by kdosi ze zhruba metrové výše z prstů pouštěl jednotlivá zrnka čočky.…

Ještě opíšu poznámku, autentickou impresi, zapsanou včera propiskou: Mrak jsem vyfotil na důkaz, že jsem viděl.

Načež letmo pojednám o jazyku mém oblíbeném, jímž, nebo v němž, se před moje oči dostávají ozvuky mnou viděného světa, ježto je to jazyk zcela jiný, pro zjevnou odlišnost či prakticistní neužitečnost nesrozumitelný, než který, popřípadě které, jsou zvyklí slyšet, vidět, jiní, byť tento můj občas bývá k dispozici i v manufakturně vyráběných papndeklových krabičkách.

Obdobně jsou rozdílné představy, že já se zabývám ranními běhy kvůli svému zdraví, další či rozvitější slovní zásobu jejich jazyk jako souvislosti porozumění světu neobsahuje.

Loni mě potěšil tenhle vánoční artikl, nemožné je v současném č(!)esku cosi tak nezobrazivého vyrobit.



Zobrazení intelektuálního faktu, dokonce jedné z konzumně nejznámějších tradic.

Letos jsem s obdobným potěšením očí i mysli narazil v tomtéž biblijně vánočním sortimentu na tohle, oproti předchozímu příkladu o více křečovitěji chtěné:


Hmotná chudoba pohledu však zde zhruba stejná, víceméně jako tenkrát, kdy boží muž František, veden anděly, postavil v Assisi ten jeho první.
Vycházející obdobně intelektuálně úzkostně přesně z biblické tradice novozákonního Matoušova evangelia.

To je ten jazyk, odvozených podobností, v němž k nám promlouvají stavy světa.
Jenž já se svými v popisujících slovech nezdařenými pohledy snažím alespoň zahlédnout.
Obdobně jako toho duckrabbita tmou včera ráno na obloze - vizualizovaný stav duše, nežli nezachytitelně pomine.




.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama