DENÍK 26.

27. prosince 2015 v 12:56



27. 12. 2015

Kaple. Blatnice.
Pod svatým Antonínkem
květná strážnice.



Kdo chce, odpustí.
Zatímco já nezájem neodpouštím, poněvadž ne všude mohu vlaky Českých drah tam a zpět za jediný 1 den dojeti. Abych pokaždé namístě nafotografoval další nutné nádražní názvové tabule k sestavení příštích haiku.
Pokud snad požádám kteréhosi dobrovolníka v elektronických dálkách, většinou mi nepošle nazpátek nic, dokonce opáčí s výsměchem vzešlým z jeho dobytčí neznalosti.
Pokud snad splní, ten tak odbude, neboť je líný myslet, popřípadě ptát se, oč se, a v jakém účelu, v tomto úkolu (ba dokonce vyzvání) jedná.

Já prostě nejsem jeho znakovou součástí.

A takoví stejní havloidi (pouze se jen rýmuje s významem lidi) mi docházejí i sem na moje deníkové blogy, žádný, žádná, nepopostrčí, nezeptá se - nenabídnou se, i kdybych sem nakrásně i podsunul seznam názvů stanic, jejichž slovní tabule ještě potřebuji nafotit, dopadl bych určitě stejně, jako když sem takového nedám nic.

Nikdo pochtívat nebude…


Já sám pracuji v jednom jazyku, názvů železničních stanic, ale je tu možný, nabízí se, i paralelní jazyk obdobně standardizovaných silničních tabulí názvů měst a obcí, což jsou, při troše píle a zájmu, ke zbásnění či textům složeným ze znaků v nových souvislostech již možností stovky.
Anebo dokonce tisíce, z nichž by už bylo možno psát sonety či krátké povídky, připomenu-li jiný jazyk: názvových tabulek na všech rozích ulic zdejších měst.


Přičemž by platilo velmi jednoduché pravidlo: kam nemůžu sám dojet, dojít, kde se nevyznám, tam může po prosbě zaskočit kdosi místní, jen mít možnost ho třeba prostřednictvím fejsbuku požádat.
Založí si kdo hned dnes pro tento sémantický důvod či účel stránku nebo skupinu?

Tyhle speciálně místní znalosti se mohou ukázat velmi užitečné, jak svědčí hned příští příklad, v němž venkovní zkratková varianta názvu s tečkou uprostřed, pro onu variantu Mor, je jako básnický či prozaický polotovar čímsi naprosto jiným nežli ono Moravský z ČD (Českými drahami) sémanticky zpíčené tabule pod střechou.


Jen tajemná místa existencí takových textových variant znát…

Pokud je chápeme, znaky k nám promlouvají - pokud je neslyšíme, nepostrádáme, nečteme je nebo jim nerozumíme, ocitáme se mimo kulturu.
Přičemž znaky (jako věci) promlouvají samy o sobě, aniž si jich všímáme nebo v rozsahu jejich sdělení jim rozumíme.
Jsou.
A my jejich existenci musíme zájmem dobíhat.

A pokud je snad vytváříme, musíme je již předem sami svými postoji a skutky naplňovat.
Znaky bez ducha nemají významnosti, a to i ve smyslu trvalosti.
Vizte pro příklad znaky firem Coca-Cola, Baťa, USA, IBM, Adidas.

Různé znakové systémy značí odnepaměti různé kultury - dokonce dílčí kultury, tedy subkultury, uvnitř téže kultury.

Pokud snad začneme sledovat podobu znakových návěští v informačních systémech jednotlivých měst, nebo v gesci jednotlivých veřejných institucí, třeba hned těch Českých drah, okamžitě pro jejich nedostatečnost čehosi jako oné kulturnosti, dokonce i pro nezájem o to, budeme nuceni, i povinni, shrnout v posudek: Tento stát je genocidně zločinný.

Předešlé konstatuji i s ohledem na onu drážní vzhledovou informační jednotnost za časů C. K. Jeho Císařské Apoštolské Milosti.
Jež byla odrazem i stimulem navazujícího a souvisejícího veřejného řádu i pořádku, dobové veřejné zákonnosti v to.

A to už okolo mne vyrůstá a dorůstá již třetí (3.) generace zobluzených havloidů.

K jejich zániku trupů bez kultury netřeba terorismu migrantů.


Včera večer, po práci, se mi začala splétat ve větu jakási nezřetelná myšlenková souvislosti mezi pruhatostí reprezentačního dresu hráče číslo 10 a podobnou pruhatostí znaků sázených v čárovém kódu - a aby ne, dokončila se mi zdárně myšlenka: Podobností vzhledu se jedná o analogii účelu, vždyť přece on ten hráč Lionel Messi je tedy jo finančně ceněné zboží…




.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama