DENÍK 29.

30. prosince 2015 v 15:09



30. 12. 2015

Bude to tentokrát opravdu těžké, zejména manuálně pracné, či zdlouhavé na hodiny - ale pokusím se.

Nejdříve titulek:


Posléze rozvíjející ukázka, film prosím!


Věcí v sémiotickém smyslu může být cokoli - dokonce i třeba vzdech.

Ale co je pro věc jako sémiotickou veličinu podstatné: má čehosi jistý obsah, jen pro mou dnešní zprostředkující potřebu nazvu tyto vnitřní elementy myšlenkami.
A pokusím se jejich lokaci zpodobit pomocí jamníku na vajíčka, jak tyto známe z desetikusové regálové praxe supermarketů.

Nemá-li věc ono cosi, neobsahuje-li to, je k jistým účelům, například autorské konceptuální tvorby, naprosto bezmocná.


17. Všechny myšlenky jsou umění, pokud se uměním zabývají a pokud spadají do konvenčního pojetí umění.

14. Slova jednoho umělce k druhému mohou vyvolat myšlenkový řetězec, pokud spolu sdílejí společný koncept.

Jsou i jiná možná zpodobení obsahů takových boxů věci (v čem jen letmo míjím Ludwiga Wittgensteina s jeho § 293), jejich obsahy. Jsou též různé předměty, které je tvoří.

Tento kdosi, jak vzápětí uvidíte, měl možná ve své krabičce věci nashromážděny vyfouklé ulity hlemýžďů.



Příležitostná hříčka v podobě slimáka bez ulity vzniklá z přemíry kreativity, divu není, Jiří Kovanda je v zahraničí náš nejrespektovanější konceptuální autor.

Podbízející se zdobnost, vzdalující výsledek od konceptu, je zde však nabízena na úkor intelektuality.

Neboť zdejší obecenstvo touží: vidět.
A ne: myslet.

A když už jsem dneska zabředl do tolika polemik, neodpustím si prostřednictvím mého instruktážního jamníku ještě jednu - takovou související vizuální odpověď na otázku, proč je už nejméně posledních 26 let tak mizivá úroveň české hrané filmové tvorby?


Dnem věci naopak, oboustranná myšlenková prázdnost, nedomalované kulisy.




.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama