DENÍK 31.

3. ledna 2016 v 20:42



03. 01. 2016

Poněvadž ještě stále o ránech neběhám, nemám žádné zážitky, natožpak novinky, koleno mě sice bolí jenom občas, ale kvůli stanovení diagnózy jsem objednán k paní rehabilitační čarodějnické primářce Běle teprve až na příští pondělí.
Moje regenerační schopnosti jsou pořád úžasné, vždyť už dva večery po sobě cvičím nohy vleže na koberci, a to jsem na Štědrý den skoro vůbec nechodil.
Z té mé patálie mě dostala mast na revma, tedy v tubě gel, který mi v pondělí po Vánocích předepsala obvodní lékařka, jeden den jsem si koleno natřel dvakrát, pak už jednou každý den, stálo mě to v lékárně sice 100 korun, ale co, když se pohybuji mnohem rychleji nežli třeba infanterista Josef Švejk, když šel tenkrát za císaře do války.
Z čehož plyne, jak mě pořád bolí svaly obou nohou od třísel dolů, popřípadě od svalíků na podbřišku, co se po létech přihlásily, že bych měl svůj celý ještě zbývající život prožít vsedě ve vaně, do které by se na mne seshora lily gely, masti a oleje.

Neběhám, přesto nelenoším, s vědomím, že v prosinci jsem napsal každý den deníkový zápis delší nežli stránku, pustil jsem se od Nového roku, včetně, do psaní povídky, s úkolem za každé lednové dopoledne dát dohromady půldruhé stránky.
Když realizační cíl takovéhoto psaní je jediný: zjistit v průběhu i dalšího případného únorového psaní, nebo i ještě březnového, atd., jestli má takto každodenně postupně nastavovaný syžet kdesi v sobě alespoň trochu obsažen nějaký motiv, který by bylo lze při troše pozornosti rozvinout do podoby literárního scénáře hraňáku.
Jen tak sobě pro radost, jak si činím s pílí a námahou každé dva tři roky.

Abych byl pod kontrolou, přidávám výsledek každý den na Pismaku.cz, kdokoli si může vylouskat.

V přestávkách mezi ničím a ničím kuju v palici plány na běžecké jaro, jeden z nich souvisí s příštím obrázkem, který jsem inscenoval a pořídil před roky jako pastiš na původnější žilinské téma na plácku za parkem Sikorákem, před nímž doposaváde obracím.
K místu té fotografie až za vtokem Ropičanky jsou to v kuse od zatímního startu tak tři kilometry, ne-li čtyři, u hraničního kamene tam opodál modrého trubkového zábradlí bych obrátil a odfrčel nazpátek na jeden dech celou cestu po měkkém polňačkou po navigaci břehu pohraniční řeky Olzy až pár metrů za Sikorák, odkud potom těch čtyři sta metrů po vyhlášeném genocidně vražedném asfaltu naprosto na konec.

Jen aby mi tu míněnou jarní pětinomaratonovou trasu vydrželo koleno…





.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama