DENÍK 32.

12. ledna 2016 v 13:52



12. 01. 2016


Obrázkem se ještě jednou vracím k pražské prázdninové výstavě Terezy Fišerové.
Na níž byl k vidění jen jediný exponát, tedy instalace, anebo objekt, jak si k libosti žánr nazvete.
Jenž tvořily zamčené prosklené dveře do vnitřní chodby galerie; sklo dveří potažené polopropustným zrcadlem.

Už jsem o tom ve kterémsi blogu psal, jak jsem si dovnitř přisvítil bleskem nikona.


Netuším, jaký můj pohled mínila autorka, vůbec li, nikde jsem se nesetkal s její sebemenší písemnou, či podobnou, přípravou.

Stejný tedy nezájem, který potom ilustruji mým včerejším příspěvkem na fejsbuku - zdejší domorodci jsou negramotní, neschopni eseje alespoň odstavcové; jejich mentální dispozice jim dovolují pouze to jejich zcela mechanické lajkování, popřípadě sdílení.

Rozumovou neúčastnost.

Nemyšlení.


Nestává se mi často, abych se v blozích ke kterémusi letmému tématu vracel dvakrát, zážitek na výstavě jsem žádný mimořádný neměl - všechna ta podivnost tamtoho cvaknutého okamžiku podivné jeho paralelní dvojakosti se mi vyjevila, až když jsem si pozorně prohlížel v noutbuku.
Dokonce jsem měl dojem, že jsem při fotografování bezděčně zažil nějaké fázové zpomalení nebo zrychlení, oddálení: že se ve výsledku vidím současně, jak když zrovna cvakám - a současně na té malé světlejší ploše jako já ono cvaknutí před nebo po něm pozorující.
Jako bych zažil stav paralelity.
Na tomtéž místě dvoučasovost.

Nebo ono cosi nepopsatelné jako tenkrát ten fotograf v Antonioniho Zvětšenině.


Důkaz zprostředkovává jasně: vidím se, když se fotografuji - žádný zázrak se nekoná.

Navíc přetrvá ještě jedna obtíž - téma to mého míněného filmu, když si v tomto týdnu chci koupit ve kterési povánoční slevě videokameru.
Poslední v mém životě.

Natáčet - a nezpodobovat.
Třebaže videokamera sama je zřetelně nástroj zpodobovací.
Ale snad je zřetelný ten prostor mezi dvěma předchozími větami.

Jakási ta paralelita, s jejímž viděním, nebo třeba jen zahlédnutím, bych potřeboval poradit.

A to v prostředí pro účel zcela negramotném, když schopném jen domorodě fejsbukového lajkování a sdílení.

Takže pro ukázku, čeho tak asi inspiračního si žádám, Fauste, uvádím původní celý plný formát prázdninového obrázku - jenž v roztodivných prolnutích jedné chvíle obsahoval naléhavě více, nežli bylo možno na první pohled na výstavním místě samém spatřiti.




.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama