DENÍK 33.

13. ledna 2016 v 13:25



13. 01. 2016

Všechny, co sem přesto vešli, upozorňuji, že dnes je třináctého.
Takže je současně i nabádám, aby věnovali pečlivou pozornost toku celého příštího gifu - neboť jeho nečekaně nepředpokládaným výsledkem jsem se po čase vrátil, ale o to radostněji, k wittgensteinovským tautologiím.
Tedy jakoby k tautologiím tautologií.
A tedy skrze ně k jinému popisu onoho zobrazovat, tedy k zobrazování intelektuálního faktu.

Třeba se mi tato vysvětlovací ilustrace, anebo dokonce (a ještě možná formulačné lépe) situace, povedla zdárně, třebaže na jejím začátku stálo několik okolností, o nichž by se autor v intelektuálně dobré společnosti neměl ani zmiňovat.

1/ Plánoval jsem od rána psát další pokračování povídky o mých dílčích vzpomínkách na normalizační roky, každý den mám povinnost vyťukat jednu a půl stránky. Do odhadovaného konce mi chybí ještě čtyři taková pokračování.
2/ Ale soustředit jsem se dneska nedokázal, neboť pod dojmem obsahu včerejšího blogu o paralelitě, sám nechápající jsem si nedokázal představit podmínky nutné k případnému nějakému jinému ještě příštímu jejímu zprostředkovávajícímu zpodobování.
3/ Před půldruhým rokem jsem si zakoupil v internetovém obchodě tablet, který je mi pro jeho naprosto nulové užitné vlastnosti pro mé účely již půldruhého roku naprosto nahovno.
4/ Tak jsem si k zamaskování příčiny prvé (ad 1/ zde) ráno řekl, že si cosi s tím tabletem zkusím, jenom tak, nevymyšleně, téma jakési podmínkami mi nejbližší, tedy pohled ze zapraseného okna do zapraseného dvora, vždyť podél této možnosti putuji párkrát denně, pokud mířím z gauče na záchod; a zpět.
5/ Souvisí ono mé použití tabletu opět s Wittgensteinem, na internetu je k dohledání plno tautologických obrázků, na nichž kdosi vstrčil do formátu například předchozí fotografii téhož místa; a tak.
6/ Následovala šťastná fáze, vzniklá postupnými vnuknutími, nezávisejícími na mně, neboť já jsem již jen pouze sledoval, jak se prvotní jen pokus s plánovanou či míněnou jednou možností výsledku mění v příběh navazujících obrázků, které již jen beze vztahu k prvotní realitě pohledu z okna, či zdvojeném pohledu tohoto motivu, začínaly (paralelně?) bez vztahu k prvotní realitě zobrazovat už jenom samy sebe.

Vyvozovat se samy ze sebe - což u fotografií jako výsledků tradičního způsobu zpodobování jimi nemůže být ani myšleno. Takovým jejich zpodobováním jsou k intelektuálnímu rozvoji statické.
Jejich cíl je kalendář, rodinné album, stránka novin určená pro jeden den.
V takovémto metrickém systému se mezi sebou vzájemně porovnávají.
Velmi často s výsledkem, že Anička Šafářová je skoro tak pohledná jako nějaká Noami Cambell.

Zatímco zde namísto porovnávání vzhlednosti či vzhledu je mírou myšlenkový proces.


Vše zgifované získáno prostřednictvím tabletu, fotoaparátu značky Nikon, funkce printscreen, monitoru noutbuku, a opět fotoaparátu, v neustálém procesu opakovaného zpodobování sama sebe, tedy onoho téhož, co opakovaně zobrazovaným sama sebou postupně mění svou původní podobu - i smysl.

Což je postup, který nevylučuje i případnou mnohokerou dílčí vizuální náhodu.

Kromě intelektového celku i dílčí pohledné detaily.



.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama