PŘEŽÍVÁM SNAD V GENOCIDNĚ ZLOČINNÉ ZEMI? (5.)

15. května 2018 v 10:04


Dobrý den, pane Říčane, dovolte,

abych se s novým časem vrátil ke staré historce, jejíž rekapitulaci jsem onehdy nedokončil v místě Bohumín-Hlavní nádraží.

Ale předtím něco souvisejících historických reminiscencí.

Vlaková jízdenka bývala cosi jako vojenská přísaha.

Za porušení takové přísahy se obvykle provinilci věší, nebo střílí.

Železničářům se říkávalo Modrá armáda, neboť jejich služba byla dána uniformou a povinností, jak bývalo charakteristické pro každý jiný ozbrojený sbor.

Stavěná nádraží městská, zdánlivě stavebně předimenzována, byla Císařem míněna jako chrámy boha Merkura - a ta menší, venkovská, coby buldozery civilizace.
Byla příkladem, nejméně tím, že každé bylo vybaveno kopanou studní a udržovaným zastřešeným záchodem.
V dnešním zdejším genocidně zločinném zdejším neolitu jsou buldozery postupně bořena.

Shrnu, že fenomenolog Gaston Bachelard kdesi napsal, že vlaky jsou místa určená ke snění.

Pokračuji tedy v cestě do stanice Ostrava-Hlavní nádraží, kteroužto trasu jsem absolvoval solidárně vestoje po boku paní průvodčí s roztřesenou bradou, které v jejím šoku nikdo čtvrt hodinu neodpovídal, jestli odjetý brněnský rychlík někde dodatečně přistaví.
Na hlavním tedy ne, což ona pociťovala jako stresující křivdu, degradaci své role, neboť slíbila asi tuctu cestujících, že po neúspěchu v Bohumíně asi pořídí tam.

Služba cestujícím v parametrech našho neolitu se genocidně odtrhla od účelu, obdobně jako v případě těch miliónů kusů navážených v dobytčácích podle přesných grafikonů do nádražíček vyhlazovacích koncentračních táborů.

Obdobně dispečérsky odlidštěná služba ČD je obdobně nedůstojná i vůči těm, kteří si za ni/tutéž platí; byť třeba já mám legitimací stvrzené, tedy smluvně stanovené, předplatné: k jízdě osobními vlaky bez jízdenky.

Zastávka ve stanici Ostrava-Mariánské Hory nebyla pro příští vývoj důležitá, zde rychlíky odjakživa nestaví, před námi tedy byla Ostrava-Svinov, předtím Ostrava-Poruba, za sklonku C. K. dokonce Ostrava-Vítkovice.

Brňák, o němž nevěděla, čekal na tomtéž perónu, k němuž jsme dojeli, ona tedy naplnila svou přísahu, zatímco já musel kvůli tomuto organizačnímu karambolu šupajdit do podzemí podchodu, a odtud k jinému nástupišti, u něhož navazující osobní vlak do Suchdola nikdy nestává.

V Suchdole jsem, zcela bezprávný, kvůli předchozím mnou nezaviněným zpožděním pročekal další hodinu, načež se konečně po jedná zastávce dostal motoráčkem do oderského cíle.
Pokud si kdo spočítá vzdálenost z Českého Těšína do Oder, kterou já odhaduji na méně než 100 kilometrů, a tu vydělí více nežli 4 hodinami, za něž jsem ji absolvoval, dopočítá se provozní rychlosti vůčihledně nižší, nežli jakou dosahovala Stephensonova Raketa před 200 lety.

Zdejší genocidně zločinný ministr dopravy by proto snad nejlíp udělal, kdyby se ihned zastřelil drženou služební zbraní.

Obdobně jako jeho vládní družka, genocidně zločinná ministryně obrany, která si onehdy vyfotila svého psa na pietní desce cti Hrobu neznámého vojína.

V Odrách jsem napoprvé nijak zvlášť významně nepořídil, a to i kvůli tomu, že jistý genocidní zločinec Václav Havel, přikázal hned ještě v listopadu 1989 všem kádrovkám v zemi, aby za pouhou jedinou noc zničily obsahy kádrových složek všech dělníků, rolníků a pracujících polointeligentů, mužů i žen - tedy dokumentaci celé všednodenní historie bolševika, a to ještě ani nebyl prezidentem, takže je zřejmě zbytné pokračovat v líčení, co se tak asi dělo pak.

Tedy málem 30 roků až do doby, v níž se já zabývám rekonstrukcí tamtoho vytrhaného a všelijak jinak záměrně skartovaného - tedy toho, co v genocidně zločinném státě bývává bez uzardění, hanby, veřejně nazýváno: dějiny.






. . .
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama