PŘEŽÍVÁM SNAD V GENOCIDNĚ ZLOČINNÉ ZEMI? (6.)

16. května 2018 v 13:26


Dobrý den, pane Říčane, tentokrát na úvod 2 definice:

Genocida je státem, nebo podobnou skupinou, organizované násilí, ať veřejně či neveřejně, vůči jednotlivci nebo skupině obyvatel.

Doufám, že tato definice v sobě zahrnuje 1. i posledního Žida/žida postiženého holocaustem, též každého krymského Tatara vyexpedovaného ještě dál na východ.
Stejně jako každého jiného i jinak zbavovaného jeho elementární lidské důstojnosti.

Kdo nesouhlasí, poskytne jistě adekvátnější formulaci - mimochodem, s formulací genocidy se začalo teprva až v půli 30. let minulého století, třebaže ještě předtím se už v mnohých případech děla.

Zajímavá z tohoto ohledu je jedna poznámka Norberta Wienera, zakladatele kybenetiky, která rovněž před půlí 30. let minulého století ještě známa nebyla, který shrnul: ŽÍT, ZNAMENÁ ŽÍT S PŘIMĚŘENÝMI INFORMACEMI.

S vědomím obou těchto definic uchopte významy sdělení obou dnešních příloh - já jenom i tu shrnu, že o jakémkoli nároku kohokoli na cokoli rozhoduje v civilizaci jen a jen nezávislý, mravně nezprostituovaný, soud, což se o žádném zdejším říci nedá, vizte hned třeba jejich bolševické obsazení.
Nikoli, aby mi cosi zakazovala nebo umožňovala nějaká bába Dis z nějakého úřadu - to je totiž stejný stav vlády aparátčíků poskytujících jejich rozhodnutí telefony.
Pohybujeme se tady stále v modulu zdejších 50. let.
V civilizaci jsou stanoveny zákony zločiny a podobné skutky, nějak jako v Desateru, a zbytek už se odbývá v právní disputaci mezi občanem a státem.

Je zločinem chtít vědět?

Je snaha dozvědět se cosi z pár let života nějaké jiným zcela pominutelné Zdenky Motalové totéž, co třeba nějaká špionáž?

Kdyby si byl Jeho Milost poslední C. K. Císař dovolil praxi podobnou té zdejší dnešní, a vládl 70 let!!!, dnešní zdejší maturanti by byli vystaveni o více nežli polovinu méně zapeklitých otázek týkajících se detailů životů našich dnešních klasiků.

Kdyby, vědět o příštích klasicích by bylo totiž už i tehdy zakázáno.

Národní obrození by se v čítánkách nekonalo, aich, ach!!!

Jenomže tento zdejší stát potřebuje zastřít, dokonce zatajit, genocidně zločinný rodový a rodinný původ, svých papalášů, takže je genocidně zločinně učiní (i se vším okolím) státním tajemstvím.
Zákonem.
Jako u Kafky.
Nebo již na samém začátku před 30 lety v případě takzvaného Fondu Z.

Ale zpátky k těm už zmíněným Tatarům...

Předminulou neděli, hned prvním osobním vlakem po ránu, jsem se vydal podívat se, jak kvete katrán tatarský.
Znám o něm už málem 50 roků jednu Skácelovu básničku plnou nostalgie z toho čehosi jako smyslu dávného dávna, které i mě už zanedlouho na mém vlastním konci přesype.
Básník Jan Skácel se narodil támhle za obzorem viděným k jihu ze železniční trati, když jedu za katránem, hele, ve Vnorovech, kde byl jeho otec učitelem, když předtím bojoval ve kterési jednotce Českých Legií na Rusi.
Co všechno s tím ještě souviselo, bych se před necelými 30 lety dozvěděl zcela pohodlně na jakémkoli úřadě, v okresním archivu - stejně, popřípadě obdobně, jako to, co jsem ještě před pár roky sesbíral o rodičích filmového režiséra Vláčila, který se narodil, též otci ruskému legionáři, o jednu českotěšínskou ulici dál.
Životopisná o československých zajatcích u Sokolova ze 43. by mi byla dneska stejně nedostupná - a o těch bolševiky popraveného kapitána Karla Sabely, spolužáka z českotěšínského gymnázia, už vůbec nemluvím.

Jedná se o genocidu, ze zvůle státu nařízenou smrt jakoby v hromadném hrobě bez informační paměti?






. . .
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama